Report Filipa Neugebauera

 Zdravím,

na úvod se chci omluvit, že jsem dlouho nenapsal žádnou novinku, ale poslední měsíc jsem byl

na cestách a k internetu se moc nedostal. Poslední závod o kterém jsem psal, byl Německý mistrák v Jauer. Tam jsem 2x vyhrál a tak se těšil na další víkend, kdy se jel seriál Adac masters v Prisanwitz na severu Německa. Tam jsem bohužel vůbec úspěšný nebyl, v první jízdě jsem docela solidně odstartoval, ale hned v prvním kole do mě v jedné zatáčce vletěl Rus Parshin a já šel tvrdě k zemi. Než jsem se posbíral a znovu nastartoval motorku byl jsem poslední. Místní trať je navíc známá tím, že jsou zde hodně malé rozdíly mezi jezdci, takže se mi dostávalo do předu hodně těžko. Navíc jízda byla kvůli vedru zkrácena na 25 minut, tak mi navíc nezbývalo ani moc času na stíhací jízdu.  Druhou jízdu se mi start moc nepovedl a tak jsem se pomalu prodíral dopředu, když už jsem byl 3 kola před cílem na 4. pozici trefil jsem v jedné koleji kámen a šel k zemi. Tenhle závod mě opravdu dost mrzí, protože jsem zbytečně ztratil spoustu bodů a nezbývá než doufat, že mi po posledním závodě nebudou chybět.

Vzhledem k tomu, že další víkend se jel závod národního Německého seriálu, taktéž na severu Německa ve Wolgastu, jsme se s několika dalšími závodníky přesunuli do kempu ve Wolgastu, který se nachází na pobřeží Baltského moře a tam jsme ztrávili i celý nasledující týden. Sešlo se nás tam letos opravdu hodně, a tak jsem si to tam pěkně užili. Jezdili jsem hodně na kolech, chodili běhat, plavat a hlavně jsme užívali moře a pláže. V sobotu jsem pak přejel z kempu na trať a těšil se na nedělní závod. Trať ve Wolgastu je hodně písčitá a v minulých letech se mi na ní vůbec nedařilo. Letos se ale vše změnilo a já skončil na druhém místě za Kenym Roczenem a třetí skončil pískový specialista Němec Schroter. Tímto povedeným závodem jsem si i hodně zvýšil bodový náskok na čele šampionátu. Před posledním závodem tak mám 44 bodů náskok před teamovým kolegou Heideckem.

Další týden mě čekal opět závod seriálu Adac Masters a to na další obávané pískové trati v Tensfeldu. Hned po závodě ve Wolgastu jsem tedy vyrazil směr Belgie, abych pořádně zatrénoval. V pondělí jsme s přítelkyní, která mě po celou dobou doprovázela, dorazili do belgického Lommelu, téměř celý den jsem pak trávili na pláží u místního jezera a užíváli volného dne. V úterý a ve středu jsem pak byl trénovat v Hondaparku a Lommelu.

Trénink to byl výborný a každý den bylo na trati minimálně 10-15 jezdců z MS. Po tréniku jsme se pak  pomalu přesunuli do Tensfeldu, kde mě čekal nejtěžší závod serie Adac masters. Vzhledem k tomu, že povrch trati v Tensfeldu je dost podobný Lommelu kde se jelo Mistrovství světa hned následující týden, tak do Tensfeldu přijela spousta skvělých GP jezdců.

Já sice v tomto závodě nijak zvláště nezazářil, když jsem dojel  9. a 11., ale i tak se mi podařilo uhájit třetí příčku v průběžném pořadí a dokonce jsem i mírně zvyšil náskok na jezdce za mnou. První pětka přůběžného pořadí tedy vypadá následovně: 1. Ken Roczen, 2. Clement Desale, 3. Filip Neugebauer, 4. Gunther Schmidinger, 5. Cedric Souberays. Se závodem jsem byl tedy docela spokojen, protože trať zde je opravdu extrémně těžká a stačí malé zaváhání a můžete hodně ztratit.

Náročnost závodů tedy gradovala a vyvrcholilo to nejtěžším závodem seriálu MS v belgickém

Lommelu. Pisek v Lommelu je opravdu bezedný a bezespory to pro mě byl nejtěžší závod jakého jsem se kdy účastnil. První nedělní jízdu jsem po pádu v první zatáčce po startu dokončil na 23. pozici a druhou jsem po pádu  asi 3 kola před koncem odstoupil. Každopádně jsem rád, že jsem si tento závod vyzkoušel, protože je to obrovská zkušenost a věřím, že mi to pomůže i v dalších závodech na písku.

Po závodě v Lommelu jsem se po měsíci konečně vydal na cestu domů a už se hrozně těšil až se zase svezu na tvrdé trati. Ve středu jsem si pak byl zatrénovat ve Vážanech a v pátek již vyrazil na domácí GP do Lokte. Tam mě přivítalo opravdu pěkně hnusné počasí a vytrvale pršelo až do sobotního odpoledne. Naštěsí předpověď na neděli již byla dobrá, a tak jsem věřil, že to budou v neděli pěkné závody. V sobotní kvalifikaci bylo na trati ještě spousta vody a tak jsem nic neriskoval a jel hodně na jistotu. Obsadil jsem tak až 31. příčku, ale moc jsem se těšil na nedělní závod. V první jízdě jsem měl dobrý start okolo 17. místa. V průběhu jízdy jsem se dostal až na místo 15., ale ke konci jízdy jsem udělal pár chyb, tím pádem mě dojela skupinka jezdců, já znervózněl a začal jet hodně sílově, tím pádem mi začaly trvrdout ruce, zpomalil jsem a propadl se na 18. pozici. Ve druhé jízdě byl start trošku horší ale z 20. místa jsem se postupně probojoval až na 16. přičemž další dva jezdci jeli těsně přede mnou. Pár kol před cílem jsem ale začal mít problémy se spojkou, v každém kole jsem si pak alespoň 4x musel nastavovat vůli, takhle to vydrželo asi tři kola, ale dvě kola před cílem už mi motorka přestala jet téměř úplně a sotva jsem dojel do depa. Dobře rozjetý závod jsem tedy nedokončil což mě moc mrzí, ale takový  je motokros a občas je potřeba i trocha štěstí, které jsem bohužel tu druhou jízdu neměl.

Každopádně bych moc chtěl poděkovat fanouškům, kteří fandili naprosto výborně a musím říct, že v takové skvělé atmosféře jakou vytvořili v Lokti jsem ještě nezávodil.

Loketský závod byl pro mě zároveň posledním vystoupením na Mistrovství Světa v tomto roce, a tak bych chtěl poděkovat Martinu Osičkovi a celému Osička mx teamu, protože v sedmi závodech letošního seriálu Mistrovství světa jsem startoval jen díky jejich podpoře. Takže DÍKY MOC!!!

No to by bylo teda asi prozatím vše a o tom jak se dařílo a nedařilo v dalších závodech budu informovat.

Mějte se fajn

FN